Den 194. Terésopolis  (17/11/2025)

Je pondělí, balíme batohy a uklízíme. V jedenáct dopoledne opouštíme byteček a jdeme dolu do pracovny na pár hodin tvořit. Odpoledne bereme batohy a jdeme na metro, které nás odveze na autobusové nádraží. Na cestu nám dnes prší, zřejmě štěstí. Při příjezdu na nádraží zjišťujeme, že je obchod trochu dál, než jsme si mysleli a tak se vydáváme do obchodního centra. Moc se nám nechtělo, oba neseme dva batohy a je dusno, ale smějeme se tomu, jak si to dobrovolně komplikujeme. No vlastně jsme to štěstí měli, protože jsme se díky wifi v obchodním centru dozvěděli, že nám zrušili jízdu autobusem. Naštěstí máme v záloze ještě jeden autobus, který jede přímo do Terésopolis. Venku je již tma a my spěcháme na nádraží, abychom si koupili nové jízdenky. Napršelo nám hodně štěstí, pan průvodčí mluví anglicky a jízdenky pro nás má také, takže dnes v noci odjíždíme, paráda. Autobus je super, ale ta klimatizace mě jednou zabije, opět mají vyklimatizováno na maximum. Naštěstí se nám podařilo usnout a ráno nás už v Terésopolis probouzí usměvavý řidič. Bereme batohy a jdeme nakoupit týdenní nákup, protože budeme odříznutí od civilizace. Vybíráme těstoviny, zeleninu, sugo a pár základních potravin, hurá, máme nakoupeno. Autobus do Canoas přijíždí na nádraží a my jedeme do naší oázy klidu. Cesta do Canoas je epesní. Autobus brázdí silnice, které by byly u nás v Čechách pro autobus nesjízdné. My se tlemíme jako puberťáci a hlídáme tašky s nákupem, aby nám nepopadali na zem a z těch vajíček nám něco zbylo. Hodinka uplynula jako voda a jsme v Canoas. Je šílené horko, čeká nás kilometr a půl cesty a oba neseme dva batohy a dvě tašky v rukách, už teď se smějeme, bude to výživné. Potíme se jako prasátka a děláme si přestávku na pití. Po půl hodině přicházíme k Sitio Calmamente, naší oáze klidu. Při příchodu nás vítá smečka psů a Anton, správce naší oázy a vede nás k nám do chaloupky. Spokojeni odhazujeme batohy a začínáme náš pobyt v džungli.