Cesta Do Neznáma

Dobrodružství naší africké cesty začalo 8. května 2025, kdy jsme se vydali z České republiky směr španělské pobřeží, odkud jsme se trajektem přeplavili na africký kontinent. Maroko bylo naší vstupní bránou do Afriky, kterou jsme projeli celou od severu až na jih. Celkem jsme ujeli 23.000 kilometrů a naše trasa vedla přes Západní Saharu, Mauritánii, Senegal, Guineu, Pobřeží slonoviny, Ghanu, Togo, Benin, Nigérii, Kamerun, Kongo-Brazzaville, Angolu, Namibii, Botswanu, Lesotho a Jihoafrickou republiku. Cílem celé africké etapy bylo Kapské Město a symbolicky, přesně po pěti měsících, 8. října 2025, dosažení Mysu Dobré naděje.

Afrika byla plná ohromujících kontrastů: od pulzujících marockých trhů a nekonečných dun Sahary přes divoké savany a buše, kde jsme pozorovali slony, lvy, žirafy a další fascinující zvířata, až po deštné pralesy a rušná pobřežní města. Čelili jsme výzvám na hranicích, setkávali se s místními komunitami a navazovali přátelství s lidmi z celé Afriky. Ochutnali jsme tradiční jídla, poznávali zvyky a naslouchali příběhům místních obyvatel. Každá země nám nabídla unikátní pohled na život a bohatou rozmanitost kultur, která nás provázela na celé cestě. Afrika předčila naše očekávání a naprosto nás ohromila, její otisk v nás zůstal a už teď víme, že se jednou musíme vrátit!

Dobrodružství pokračovalo i na dalším kontinentu! Jihoamerická cesta začala v listopadu 2025 leteckým přesunem do Brazílie a poté do Uruguaye, kam jsme se přepravili letadlem, protože náš Multivan mezitím putoval lodí v kontejneru z Kapského Města do Montevidea, kam dorazil začátkem ledna 2026. Z Uruguaye jsme se vydali znovu na čtyřech kolech a začali jsme poznávat celou Jižní Ameriku. První cesta byla do Argentiny na samotný konec světa do Ohňové Země a města Ushuaya. Dále jsme procestovali krásy Patagonie a pokračovali do Chile. Projeli jsme Bolívii, Peru, Ekvádor a skončili ve městě Cartagena v Kolumbii odkud jsme museli poslat naši dodávku v kontejneru do Panamy. V Kolumbii se také rozdělily i naše cesty a Evelin odletěla po neuvěřitelném roce cestování přes dva kontinenty zpátky domů do České republiky.

Auto dorazilo do Panamy stejně jako já na začátku června 2026. Odtud začala další etapa mého putování napříč Severní Amerikou. Projel jsem přes Panamský průplav a následně celou Panamu. Ochutnal jsem zde místní kávu a navštívil kávovou farmu jedné z nejznámějších kávových rodin Lamastus. V Kostarice jsem si užíval nádhernou přírodu, tropické pralesy a nekonečné pláže. Poté jsem pokračoval přes Nikaraguu a byl překvapen nádherným a stále poměrně málo prozkoumaným Hondurasem. V Guatemale na mě poprvé naplno promluvila mayská civilizace ve městě Tikal. Následně jsem se na chvíli vrátil k africké kultuře na pobřeží Belize, kde jsem po dlouhé době znovu slyšel angličtinu. Mexiko jsem začal objevovat v dávném mayském městě Calakmul. Potom jsem se přes Pueblu a Mexico City doslova projídal místní kuchyní a postupně pokračoval stále dál na sever až k hranicím se Spojenými státy. Prvním americkým státem bylo Nové Mexiko. Po legendární Route 66 jsem pokračoval do Arizony a následně opět zamířil na sever přes Utah a Valley of the Gods až do Wyomingu. Právě zde jsem poprvé viděl pravé americké rodeo a v městě Cody poznal příběh legendárního Buffalo Billa. Posledním americkým státem na této části cesty byla Montana. Tady jsem překročil hranice do Kanady a vstoupil do provincie Alberta. A cesta stále pokračuje. Postupuji dál na sever po legendární Alaska Highway až na Aljašku a snad to stihnu než začne ta pravá zima!