Den 38. – Hranice Ghana – Togo (14/6/2025)

Je sobota ráno, máme propadlá víza a míříme na hranice do Toga, jupí. Ani propadlá víza nás nezastaví a my plní optimismu brázdíme prašné cesty z Ghany vstříc novému dobrodružství. Ghanský přechod je hotov během půl hodiny a začíná pršet, to bude určitě štěstí říkám si… Přicházíme na imigrační Toga a říkáme naší situaci s propadlými vízy, připraveni zaplatit, abychom mohli jet dál. Paní nás nekompromisně odmítá s tím, že si musíme koupit nová e-víza a čekat až přijdou na email. Hádat se nemá cenu a tak s pokorou přijímáme situaci a jdeme si udělat nová víza. Ovšem hned dvoje – Togo a Benin, protože za pět dnů propadají i Beninská víza.  Žádost hotová, zaplacená a my se vracíme do Ghany, kde nám musí zrušit razítka o výstupu ze země a tak následuje další koloběh… My se ale nevzdáváme, po hodině máme byrokracii hotovou a míříme zakempitk pláži.

Den 39.- 46. – Pláž Volta (15/6/2025)

Ghana nás nechce pustit a tak si zpříjemňujeme dny u oceánu. Rozhodli jsme se prozkoumat místní pokrmy a kulturu. Během týdne jsme ochutnali božskou rýži, rybu na více způsobů, kozí barbecue a národní pokrm Fufu – kozí šlachy/maso s přílohou z manioku a sladké rýže. Osobně musím říct, zážitek to byl velký. Ostatně, kdy se Vám poštěstí jíst v bistru rukou a poctivě si vychutnávat, nebo spíše ochutnávat místní pokrmy. Byl to opravdu zážitek a jsme za něj vděční.

Navštívili jsme Fort Prinzenstein – historickou pevnost, která je symbolem temné kapitoly historie a byla postavena v roce 1784 dánskými obchodníky. Tato pevnost sloužila jako centrum obchodu s otroky a dnes je zapsaná jako součást UNESCO světového dědictví, kvůli své historické úloze v transatlantickém obchodě s otroky.

Během tohoto týdne jsme zažili spousty zážitků, pomáhali jsme s výlovem ryb místní komunitě, potkali báječné lidi, se kterými jsme strávili čas. Užívali jsme si hezké, i těžké chvíle a snažili jsme se rozluštit, proč nás Ghana nechce pustit dál. V neděli po sedmi dnech čekání na víza nám kamarád donesl k snídani dva kokosy a my jsme byli nadšení, bylo to moc milé. Když jsme kokosy vypili, přišla nám víza na email a my jsme vyrazili hledat copy centrum – je ale neděle a 80% obchodů má zavřeno. Po transformačním týdnu jsme nabití a tak jedeme na hranice bez vytištěných víz. Vše probíhá dle plánu, dokonce nám na Ghanském imigračním vytiskli víza – asi aby se nás už zbavili… Po hodině jsme v Togu a zase platíme a platíme, už ani nevíme za co, ale náladu nám to neubírá.

Viva la Togo, po celém dni bez jídla máme hlad a tak jdeme na večeři do místní burgrárny a pak hurá k pláži a spát. Dobrou