Den 251. – 254. Argentina a Buenos Aires (13/1/2026)

Ahoj všichni! Uruguay jsme nechali v zrcátkách a před námi se otevřela nekonečná Argentina. Čekaly nás stovky kilometrů po dálnicích, které nás vedly vstříc novým dobrodružstvím. Argentinské silnice mají své kouzlo, ale taky svá specifika – hned první dny nám připomněly, že hotovost je v Jižní Americe pořád králem. Naše cesta směr Buenos Aires začala docela napínavě. Dojeli jsme k mýtnici a zjistili, že neberou karty. My v kapse ani jedno argentinské peso a nejbližší bankomat v nedohlednu. Už jsme se viděli, jak tam budeme muset nocovat, ale místní výběrčí byli neuvěřitelně laskaví – hned dvakrát nás prostě pustili zadarmo s úsměvem, ať jedeme dál. Další dvě mýtnice nám připsali malý dluh a my jsme mohli pokračovat směr Buenos Aires. Jakmile to šlo, vybrali jsme hotovost a Mulťák mohl spokojeně polykat další kilometry. V Buenos Aires jsme našli geniální strategické místo pro náš domov na kolečkách. Zaparkovali jsme u velkého parku, kde byly k dispozici sprchy, záchody a hlavně úžasná atmosféra. Argentinci parky milují – všude se sportuje, pije se maté a lidé prostě klábosí. Je to úplně jiná energie než v uspěchané Evropě. Další den jsme nechali auto v bezpečí parku a vyrazili metrem do historického centra (Microcentro). Tentokrát v metru fungovala čtečka na karty, takže stačilo jen přiložit kartu a vzhůru do podzemky.  Naší první zastávkou byl Casa Rosada, slavný růžový prezidentský palác na náměstí Plaza de Mayo. Právě odsud promlouvala Evita Perón ke svému lidu. Ta jeho barva je ve skutečnosti ještě zářivější než na fotkách. Další zastávkou byla Metropolitní katedrála, monumentální stavba s neuvěřitelným interiérem, kde sloužil mše současný papež František. A pak hurá na Obelisco de Buenos Aires, obrovský bílý obelisk, který stojí uprostřed nejširší ulice světa (Avenida 9 de Julio). Je to symbol města, který prostě nemůžete minout. Celý den jsme brouzdali po městě a ladili jsme se na Argentinu. K večeru jsme ochutnali místní fast food a pak jsme se rozhodli jet pro Mulťáka, už se nemůžeme dočkat do Patagonie.

Z Buenos Aires jsme to stočili na jih na Rutu 3. To už je ta pravá Argentina – rovné silnice táhnoucí se do nekonečna a suchá pampa. Jarda našel nádherné solné jezero a tak jsme se rozhodli po pár dnech vykoupat v jezeře a bylo to úplně boží. Příroda nám připomínala Česko, ale sůl říkala opak. Večerjsme zakotvili na benzínce, což je pro nás cestovatele klasický „hotel“. Kolem sebe jsme měli benzínové psí mazáky, takže co víc si přát. Další den jsme ukrajovali dlouhé kilometry a večer jsme opět nocovali na benzínce. Tentokrát jsme potkali skvělý pár z Nizozemí, který jel přesně opačnou trasu než my. Strávili jsme ráno vyměňováním tipů, map a rad, co nás čeká a nemine. Přesně tohle jsou ta setkání, která vám na cestě dodají ještě větší úsměv. Bylo to příjemné setkání, moc děkujeme!

Další den byl cíl jasný: Punta Tombo a tučňáci! Jeli jsme na pobřeží s myšlnkou, jestli je vůbec uvidíme. Příroda si nevybírá a zrovna jich tam moc nebylo, ale nakonec jsme měli štěstí. Viděli jsme alespoň dva. Možná to zní jako málo, ale vidět je v jejich přirozeném prostředí, jak si tam spokojeně lebedí, je tisíckrát lepší než v jakékoliv zoo. Brali jsme to jako dobré znamení pro naši další cestu na jih. Teď už vjíždíme do Puerto Madryn, brány k poloostrovu Valdés. Prý jsou tam vidět velryby a rypouši, tak snad budeme mít zase kliku!