Den 233. – 238. Rio de Janeiro (26/12/2025)

Dnes brzy ráno se loučíme se Sitio Calmamente a psí smečkou. Jelikož s námi dva psi ze smečky při našich výletechskákali až do autobusu, správce Anton je laskav a odveze nás na náměstí do městečka na autobus. Pro mě je loučení velmi dojemné, protože čas v Sitio Calmamente byl velmi transformační, ale je čas jít dál. Po příjezdu autobusem do Terésopolis si jdeme koupit snídani a počkat na další autobus. Čas uběhl jako voda a my sedíme v autobuse do Ria, další tři hodiny a jsme v Riu na nádraží. Na nádraží v Riu dostáváme z překlimatizovaného autobusu ťafku, je tady totiž 39 stupňů. A tak se jdeme pomalu aklimatizovat a najít náš pronajatý byt, který se nachází v bohémské čtvrti blízko slavného oblouku Lapa. A hned první den v Riu nás čekalo další skvělé setkání na cestě. Potkali jsme se s Jirkou, dalším Čechem, který nám dovezl novou sadu samolepek s vlajkami států na našeho Mulťáka (už se nemůžeme dočkat, až je nalepíme!). Společně jsme u piva probrali cestovatelské plány a vyrazili do víru města. Byl to super večer, společně jsme prošli pod Arcos daLapa – majestátním bílým akvaduktem, který je symbolem nočního života a historického centra. Až jsme došli ke Catedral Metropolitana – moderní katedrále ve tvaru mayské pyramidy. Uvnitř vás ohromila obrovská barevná vitrážová okna, která sahají až do nebe. A cestou zpátky jsme se vraceli k Selarónovým schodům. To jsou ty slavné barevné schody. Chilský umělec Jorge Selarón je vyzdobil kachličkami z celého světa (včetně těch českých). Je to neuvěřitelná exploze barev. Společně jsme taky stihli večeři u ženy zvané Baianas, která nám přichystala tradiční jídlo Acarajé – smažené kuličky z těsta loupaných fazolí podávané se salátem, krevetami a omáčkami všeho druhu. Acarajé není jen street food, ale je úzce spojen s náboženstvím Candomblé. Tradičně ho připravují právě ženy Baianas, které jsou oblečené v bílém a pokrm se často obětuje bohyni Iansa. A dokonce je chráněn jako kulturní dědictví Brazílie. Byl to skvělý den. Další denbyl ve znamení klasiky, mě zrovna dohnala nemoc, ale díky homeopatikům a odhodlání jsme nakonec viděli jeden ze sedmi divů světa. Socha Krista Spasitele (Cristo Redentor) na vrcholu hory Corcovado. Socha je symbol míru a přijetí, která objímá celé město. Ačkoli jsme dobrodruzi, tady jsme dali na rady místních a mou nemoc a nakonec jsme jeli zubačkou. Na pěších trasách nahoru se prý občas přepadává a my jsme si chtěli užít pohodu. Navíc zubačka jede přes tropický les v národním parku Tijuca, takže je to i hezký zážitek. Výhled z výšky 710 metrů na celé Rio je prostě nepopsatelný – město, hory a oceán v jednom objetí. Socha, výhled, energie toho místa, co k tomu říct, zkrátka byl to nezapomenutelný zážitek. Třetí den jsme nemohli vynechat Copacabanu. Pláž plná života, kde se nás snažili trochu „natáhnout“ na slunečnících. Slibovali slevu, ale na účtu se objevila klasická turistická pálka. Jarda se ale nenechal a slevu jim opět připomněl. Den jsme zakončili procházkou pod Cukrovou homolí (Pão deAçúcar), která při západu slunce vypadá jako z jiného světa. Poslední den v Riu nás zavedl do umělecké čtvrti SantaTeresa. Chtěli jsme jet tou ikonickou žlutou historickou tramvají (Bondinho), ale znáte nás – navigace nás trochu „povodilia“ a my se najednou ocitli uprostřed favely. No, komu se to poštěstí, že? Naštěstí vše dopadlo v klidu, lidé byli v pohodě a my si odnesli další historku k dobru. Ikonickou žlutou tramvaj jsme ale potkali a udělali jsme pár krásných fotek v umělecké části Santa Teresa. Bylo to krásné zakončení barevného a energického Ria. Co nás ale trochu vyvedlo z míry, byla naše poslední noc v Airbnb. Ve čtyři ráno nás vzbudil zvuk odemykání dveří. Nějací kluci si vesele odemkli náš pokoj naším vlastním kódem a smáli se! Jarda vystřelil z postele, nastoupil na ně a vyprovodil je ven. Majitelé se k tomu postavili dost vlažně, takže pro nás velké zklamání ale Airbnb byli skvělí – dostali jsme kupon na noc zdarma jako kompenzaci. Balíme batohy a jedeme zase o chlup dál. Poslední dva dny roku jsme se přesunuli blíž k letišti do čtvrti Duque de Caxias. Zatímco já jsem se snažila vyležet nemoc, Jarda stihl obhlédnout čtvrť a potrápit tělo v jeho oblíbeném fitku Smart Fit. Půlnoc jsme oslavili na střeše hotelus čerstvým ovocem a pivem v ruce. Sledovat ohňostroje nad celým Riem byl neskutečný zážitek, který nám vymazal z hlavy všechny starosti. Konec roku 2025 (a začátek 2026) pro nás nebyl jen o odpočítávání vteřin. Byl to intenzivní koktejl emocí, ikonických památek a báječných setkání. Rio, děkujeme!